Tvrz

Starší literatura klade tento prodej chybně do let 1354 a 1364, resp. 1363. Při trhu se současně s prodávaným majetkem vypočítávají všechny příležitosti a příslušenství, také "cum municione et area municionis…", tedy i s tvrzí a tvrzištěm, tedy plochou, na níž budova tvrze nebo budovy stávala. Je to však jediná zmínka, která o tvrzi přímo hovoří. Když pak roku 1498 dostal tehdejší majitel Jiří z Kolovrat a Bezdružic právo těžby v této oblasti, hovoří se pouze o vsi.

Lazurový vrch hrad

Písemné prameny o hradu mlčí. Podle své jednoduché půdorysné formy zanikl zřejmě již ve 14. století. Přes nepříliš rozsáhlé zbytky lze hrad snadno indentifikovat jako jednoduchou nepříliš rozměrnou bergfritovou dispozici, jejiž vzhled zůstal díky brzkému zániku hradu zachován v čisté podobě. Z válcového bergfritu v čele se zachoval pouze mohutný kužel destrukce, v chráněné zadní poloze stál malý palác. Archeologický výzkum z roku 1982 odkryl části jeho zdiva.



Zaniklý Boněnov

Lazurový mlýn: Rozsáhlé pozůstatky mlýna zvaného Šartlův či Hanikův nebo Lazurový mlýn. Jedná se o obdélný objekt o rozměrech cca 42x8 metrů, uvnitř členěný na šest částí. Jižní část objektu byla obytná. Mlýn později sloužil jako elektrárna. Z této doby se dochovaly nutné úpravy vodního přivaděče pro pohon turbiny s generátorem. Vodní přivaděč je široký 4 metry a hluboký 1 až 3 metry. Východně od přivaděče (4 metry) je do svahu zahloubený sklep. Vnitřní rozměr vstupní místnosti je 3x6 metrů, zaklenutý valbovou klenbou o výšce 250 cm. Následuje prostup do druhé místnosti o rozměru 3x2 metry, která má čelní stěnu opatřenou jakousi vyhloubenou "kapsou" o rozměrech 150x150 cm, výšky 90 cm. Tato "kapsa" je vyhloubena asi jeden metr nad úrovní podlahy. Asi 40 metrů jižně od sklepa stojí Hanikův pomníček opatřený křížkem, nesoucí podrobné informace o Hanikově rodu a majetku. Výš ve strání, mezi sklepem a pomníčkem, je malá tarasní zídka, zpevňující svah a zároveň tvořící plošinu s pěkným výhledem, vhodným k odpočinku. Podél západní stěny mlýna asi 3 až 5 metrů od ní, vede novější asfaltová silnička 3 metry, která několikrát nerespektuje trasu původní cesty.

Údolí Kosího potoka:
Necelých sto metrů od mlýna se stáčí mlýnský náhon pod silnici, za níž cca po 10 metrech v něm vyvěrá minerální pramen ČIPERKA. Náhon pokračuje dále až do Kosího potoka. Od místa, kde silnička přetíná mlýnský náhon u ČIPERKY, pokračujeme asi 80 metrů jižně. Zde nacházíme zbytky kamenných základů domu, částečně zahloubeného do svahu. Samotný objekt měl rozměry 15x18 metrů a byl členěn nejméně na čtyři části. Mezi domem a svahem byla vyhloubena mezera cca 80 cm a svah byl opřen tarasní zdí. Severní strana objektu měla malý dvorek, vyzděný kamennou tarasní zdí, jejíž delší strana tvořila z dvorku kosodélník. Zdá se, že odtud byl do objektu vstup. Jihovýchodně od objektu najdeme opět sklep zahloubený do svahu. Vnitřní rozměry jsou 3x5 metru a jeho valbová klenba je z více jak poloviny propadlá. Od sklepa pokračuje kamenná tarasní zídka souvisle 27 metrů jižně a končí .Půdorys objektu byl čtvercový o stranách 8 m a na rozdíl od dříve popsaných objektů je v terénu méně patrný. Vnitřní členění je neznatelné (pokud vůbec nějaké bylo) a tloušťka stěn se pohybuje kol 50 cm. K severozápadní části navazuje část dalšího základu, patrného 8 metrů na východní straně a 3 metry na severní straně. Směrem k silnici se vše vytrácí a je možné, že část objekt je dnes pod silnicí. Čtvercový základ je od silnice jeden metr. Z druhé, východní strany, je základ vzdálený od tarasní zídky 5 metrů. Objekt číslo 4. Necelých 50 metrů jižně od předchozího objektu, na druhé straně silnice, nacházíme rozvaliny bývalé hájovny. Její pozůstatky dodnes svědčí o mohutnosti a solidnosti stavení. Půdorys je obdélníkový rozměru 12x20 metrů, tloušťka stěn 60-70 cm. Vnitřní členění je nejméně na sedm částí,. Výška ruiny se zachovala na západní a severní straně do výšky téměř 3 metry, na jižní a východní straně do jednoho metru.

Okolí Boněnova:
Po silnici asi 40 m zhruba jižně od hájovny se silnice zatáčí mírně vpravo. Právě v těchto místech přichází zleva ze svahu z lesa cesta. Pokud bychom po ní v jejím směru pokračovali za silnicí, navázali bychom na původní cestu do Michalových Hor. Nacházíme ji v houštinách zarostlou silnými stromy a divokými keři. Po celé své délce až ke Kosímu potoku je cesta po své severozápadní straně zpevněna tarasní zídkou. Zídka je v blízkosti křižovatky se současnou asfaltkou solidně vyzděna na maltu. Necelých 50 metrů jižně od hájovny, při tarasní zídce staré cesty nacházíme další objekt. Objekt číslo 5. Půdorys tohoto objektu dnes už ztěží vypozorujeme v terénu. Bylo to stavení cca 8x8 metrů, ke kterému byl na západní straně přístavek rozměrů cca 5x7 metrů. Stavení bylo ohrazeno kamennou zdí, vzdálenou od něj na jižní straně asi 5 m. Základ ohradní zdi se na této straně zachoval v celé své délce, tedy asi 25 m. Na západní straně se základ zdi zachoval v jižní části v délce asi 15 m, a čím blíže k hájovně (objekt čís.4), tím více se v terénu ztrácí. Ale i tak lze zbytky ohradní zdi vysledovat v délce cca 45 m. Poblíž objektu číslo 5 v jeho severovýchodní části vykazuje terén ještě několik nerovností. Zda se jedná o základy dalšího stavení nebo něco jiného, se můžeme zatím jen dohadovat. Dále na jih od objektu číslo 5 je prostor křižovatky původních cest, kterým protéká popsaný potok od Výškovic, přibírající přítok od Boněnova. Za silnicí se potok dostává na bývalou zaniklou cestu a využívá ji jako své náhradní koryto. Zhruba po 150 metrech cestu opouští a teče nejkratší trasou ke Kosímu potoku. Cesta - dál už bez potoka - pokračuje až ke Kosímu potoku, kde po mostě směřovala dál až do Michalových Hor. Z mostu zde zbyly pouze kamenné vyzdívky na obou březích a z vody uprostřed trčí zbytky tří dřevěných mostních podpěr. Úsek bývalé cesty mezi křižovatkou (zaniklým Hradčínem) a Kosím potokem má délku 240 metrů. V místech, kde tato původní cesta přichází ke Kosímu potoku, je rozvalený pomníček s letopočtem 1903! Objekt číslo 6. nachází se v prostoru křižovatky (Hradčín), asi 30 m jižně od můstku, pod kterým podtéká potok od Výškovic. Jeho půdorys je 5x7 metrů a dá se vysledovat pouze jako terénní nerovnost. Kolem jeho jižní stěny vedla cesta navazující po cca 25 metrech na bývalou cestu do Michalových Hor. Objekty čís. 2 a 3 měly čp. 51 a patřily Čechovi Josefu Touškovi (psáno Tauschek), který byl krejčí a prováděl zde své řemeslo. Jeho dcera se provdala za mladého souseda, snad jménem Heinzmanna ze sousedství (popisovaný objekt číslo 5.). Podle vzpomínky p.Altmanna z Michalových Hor uvádí R.Švandrlík. Jde o hájenku plánského hraběte Nostice-Rienecka, kterou tu dal postavit až někdy počátkem 20.století. Neznáme však jména hajných v hájence. Podle čísla domu mohlo jít pouze o čp. 53 (Tereza Roll) nebo o čp. 54 (Franz Hofner). Mladý Hofner (a tedy nikoliv Heinzmann) mohl být ženich mladé Touškové.

Zaniklý Boněnov a jeho hrad:
Boněnovský hrad stával na výrazné ostrožně 628,5 m n.m., zhruba 600 m západně od dnešního Boněnova. Ostrožna na své východní straně (tj. směrem k dnešnímu Boněnovu) pozvolna přechází v pastvinu a mírně stoupá až k obci. Na západní straně je ostrožna chráněna příkrým svahem. Severní strana ostrožny je členěna pěti mohutnými terasami, z nichž každá je široká přibližně 10 metrů a do terénu se zařezává do hloubky skoro tři metry. Nepochybně tyto terasy sloužily dříve jako pole zaniklého Starého Boněnova, který jsem lokalizoval nedaleko odtud. (Viz příloha čís. 2!) V místech, kde se terasy nejvíce přibližují k drobnému vodnímu toku, jsou patrné stavební plošiny, výrazná stavební jáma a několik málo znatelných míst po staveních, mezi kterými se různě objevují části zaniklých cest. Jedna z cest překonává severně od zaniklého Starého Boněnova, drobný vodní tok, za kterým se rozděluje, a jedna cesta pokračuje severozápadně do protějšího svahu, zatímco druhá cesta podél potůčku dolů do údolí. Trasa této cesty je zaniklá a nahrazuje ji novější cesta, založená o vrstevnici výš. Cesty jsou zpevňovány tarasními zídkami, složenými často z velkých balvanů. Terasy v místech zaniklého Boněnova jsou zarostlé listnatým náletovým porostem, složeným z různých osik, olší, bříz a bezu, ojediněle se tu vyskytuje několik přestárlých, zplaněných třešní. Podobně je zarostlé i údolí kolem potůčku.Ostrožna s bývalým hradem nebo tvrzí je velmi výrazné místo. Dělí se na vlastní hradiště a předhradí, které byly od sebe odděleny šíjovým příkopem. Předhradí mělo obdélníkový půdorys o rozměrech 40x50 metrů, na kterém se zachovala vyvýšená část rozměru 10x40 metrů, převyšující terén o téměř dva metry. Podél jižní stěny této vyvýšeniny dnes vede cesta, ale původní vstup do předhradí byl zřejmě na straně severní. Tato "severní" cesta je v místech předhradí jen málo patrná, ale čím blíže k vlastnímu hradu, tím je výraznější. Od bývalého příkopu mírně stoupá, vchází do vnitřní části hradiště a ve vzdálenosti asi 20 metrů od kóty 628,5 m n.m. se zatáčí k jihozápadu, kde opět v terénu zaniká. Centrální část hradiště s kótou 628,5 m n.m. je nad okolní terén převýšena asi šest metrů a je na ní velké množství kamenů. Ostrožna s hradem byla ve své době dobrým útočištěm nejen pro obyvatele zaniklého Starého Boněnova a Hradčína, ale poskytovala ochranu i bezpečnost na důležitých zemských stezkách v její blízkosti. Při terénním průzkumu v dubnu a květnu 2001 bylo náhodně nalezeno v blízkosti západní části předhradí několik hřebíků (šindeláků), jeden hřeb s kovanou hlavou, dvě volské podkovy, hrot šípu a několik železných kousků, které nelze určit.

Zdeněk Buchtele - Hradčín
Původní osada Hradčín (též zvaná Hračín, Račín, Hradčín, Hradčany aj.) se nacházela v místech zhruba 1 km severně od Michalových Hor. Bylo to kolem křižovatky cest, v mělkém údolí, kterým protéká bezejmenný potok, pramenící poblíž obce Výškovice. Tento potok nabírá z levé strany drobnější vodní tok, přitékající od východu, od dnešního Boněnova. Od soutoku pak pokračuje potok asi 250 metrů, protéká už zmíněnou křižovatkou cest, tedy Hradčínem, a po dalších 240 metrech se vlévá jako levostranný přítok do Kosího potoka. Z původního osídlení v údolí podél potoka se nedochovaly v terénu žádné viditelné stopy. Ty byly zahlazeny nejdříve hornickou činností, později rozsáhlou skládkou dřeva, používanou tu po mnoho desetiletí až podnes. Novější osídlení se soustředilo těsně kolem křižovatky a SSZ od ní, podél cesty, běžící souběžně s Kosím potokem. Osa osídlení je SSZ-JJV - pro zjednodušení popisu budu uvádět osu osídlení S-J. Popis objektů:

Objekt číslo 1. Rozsáhlé pozůstatky mlýna zvaného Šartlův či Hanikův nebo Lazurový mlýn. Jedná se o obdélný objekt o rozměrech cca 42x8 metrů, uvnitř členěný na šest částí. Jižní část objektu byla obytná. Mlýn později sloužil jako elektrárna. Z této doby se dochovaly nutné úpravy vodního přivaděče pro pohon turbiny s generátorem. Vodní přivaděč je široký 4 metry a hluboký 1 až 3 metry. Východně od přivaděče (4 metry) je do svahu zahloubený sklep. Vnitřní rozměr vstupní místnosti je 3x6 metrů, zaklenutý valbovou klenbou o výšce 250 cm. Následuje prostup do druhé místnosti o rozměru 3x2 metry, která má čelní stěnu opatřenou jakousi vyhloubenou "kapsou" o rozměrech 150x150 cm, výšky 90 cm. Tato "kapsa" je vyhloubena asi jeden metr nad úrovní podlahy. Asi 40 metrů jižně od sklepa stojí Hanikův pomníček opatřený křížkem, nesoucí podrobné informace o Hanikově rodu a majetku. Výš ve strání, mezi sklepem a pomníčkem, je malá tarasní zídka, zpevňující svah a zároveň tvořící plošinu s pěkným výhledem, vhodným k odpočinku. Podél západní stěny mlýna asi 3 až 5 metrů od ní, vede novější asfaltová silnička 3 metry, která několikrát nerespektuje trasu původní cesty. Necelých sto metrů od mlýna se stáčí mlýnský náhon pod silnici, za níž cca po 10 metrech v něm vyvěrá minerální pramen ČIPERKA. Náhon pokračuje dále až do Kosího potoka. Objekt číslo 2. Od místa, kde silnička přetíná mlýnský náhon u ČIPERKY, pokračujeme asi 80 metrů jižně. Zde nacházíme zbytky kamenných základů domu, částečně zahloubeného do svahu. Samotný objekt měl rozměry 15x18 metrů a byl členěn nejméně na čtyři části. Mezi domem a svahem byla vyhloubena mezera cca 80 cm a svah byl opřen tarasní zdí. Severní strana objektu měla malý dvorek, vyzděný kamennou tarasní zdí, jejíž delší strana tvořila z dvorku kosodélník. Zdá se, že odtud byl do objektu vstup. Jihovýchodně od objektu najdeme opět sklep zahloubený do svahu. Vnitřní rozměry jsou 3x5 metru a jeho valbová klenba je z více jak poloviny propadlá. Od sklepa pokračuje kamenná tarasní zídka souvisle 27 metrů jižně a končí u objektu čís.3. Půdorys objektu byl čtvercový o stranách 8 m a na rozdíl od dříve popsaných objektů je v terénu méně patrný. Vnitřní členění je neznatelné (pokud vůbec nějaké bylo) a tloušťka stěn se pohybuje kol 50 cm. K severozápadní části navazuje část dalšího základu, patrného 8 metrů na východní straně a 3 metry na severní straně. Směrem k silnici se vše vytrácí a je možné, že část objekt je dnes pod silnicí. Čtvercový základ je od silnice jeden metr. Z druhé, východní strany, je základ vzdálený od tarasní zídky 5 metrů. ( Objekty čís. 2 a 3 měly čp. 51 a patřily Čechovi Josefu Touškovi (psáno Tauschek), který byl krejčí a prováděl zde své řemeslo. Jeho dcera se provdala za mladého souseda, snad jménem Heinzmanna ze sousedství (popisovaný objekt číslo 5.). Podle vzpomínky p.Altmanna z Michalových Hor uvádí R.Švandrlík.) Objekt číslo 4. Necelých 50 metrů jižně od předchozího objektu, na druhé straně silnice, nacházíme rozvaliny bývalé hájovny. Její pozůstatky dodnes svědčí o mohutnosti a solidnosti stavení. Půdorys je obdélníkový rozměru 12x20 metrů, tloušťka stěn 60-70 cm. Vnitřní členění je nejméně na sedm částí,. Výška ruiny se zachovala na západní a severní straně do výšky téměř 3 metry, na jižní a východní straně do jednoho metru. Po silnici asi 40 m zhruba jižně od hájovny se silnice zatáčí mírně vpravo. Právě v těchto místech přichází zleva ze svahu z lesa cesta. Pokud bychom po ní v jejím směru pokračovali za silnicí, navázali bychom na původní cestu do Michalových Hor. Nacházíme ji v houštinách zarostlou silnými stromy a divokými keři. Po celé své délce až ke Kosímu potoku je cesta po své severozápadní straně zpevněna tarasní zídkou. Zídka je v blízkosti křižovatky se současnou asfaltkou solidně vyzděna na maltu. Necelých 50 metrů jižně od hájovny, při tarasní zídce staré cesty nacházíme další objekt. Jde o hájenku plánského hraběte Nostice-Rienecka, kterou tu dal postavit až někdy počátkem 20.století. Neznáme však jména hajných v hájence. Objekt číslo 5. Půdorys tohoto objektu dnes už ztěží vypozorujeme v terénu. Bylo to stavení cca 8x8 metrů, ke kterému byl na západní straně přístavek rozměrů cca 5x7 metrů. Stavení bylo ohrazeno kamennou zdí, vzdálenou od něj na jižní straně asi 5 m. Základ ohradní zdi se na této straně zachoval v celé své délce, tedy asi 25 m. Na západní straně se základ zdi zachoval v jižní části v délce asi 15 m, a čím blíže k hájovně (objekt čís.4), tím více se v terénu ztrácí. Ale i tak lze zbytky ohradní zdi vysledovat v délce cca 45 m. ( Podle čísla domu mohlo jít pouze o čp. 53 (Tereza Roll) nebo o čp. 54 (Franz Hofner). Mladý Hofner (a tedy nikoliv Heinzmann) mohl být ženich mladé Touškové.) Poblíž objektu číslo 5 v jeho severovýchodní části vykazuje terén ještě několik nerovností. Zda se jedná o základy dalšího stavení nebo něco jiného, se můžeme zatím jen dohadovat. Dále na jih od objektu číslo 5 je prostor křižovatky původních cest, kterým protéká popsaný potok od Výškovic, přibírající přítok od Boněnova. Za silnicí se potok dostává na bývalou zaniklou cestu a využívá ji jako své náhradní koryto. Zhruba po 150 metrech cestu opouští a teče nejkratší trasou ke Kosímu potoku. Cesta – dál už bez potoka - pokračuje až ke Kosímu potoku, kde po mostě směřovala dál až do Michalových Hor. Z mostu zde zbyly pouze kamenné vyzdívky na obou březích a z vody uprostřed trčí zbytky tří dřevěných mostních podpěr. Úsek bývalé cesty mezi křižovatkou (zaniklým Hradčínem) a Kosím potokem má délku 240 metrů. V místech, kde tato původní cesta přichází ke Kosímu potoku, je rozvalený pomníček s letopočtem 1903! Objekt číslo 6. nachází se v prostoru křižovatky (Hradčín), asi 30 m jižně od můstku, pod kterým podtéká potok od Výškovic. Jeho půdorys je 5x7 metrů a dá se vysledovat pouze jako terénní nerovnost. Kolem jeho jižní stěny vedla cesta navazující po cca 25 metrech na bývalou cestu do Michalových Hor.

Špejchar

 Od té doby patřilo zdejší zboží trvale k panství Planá a tvrz postupně zanikla. Tvrz stávala poblíž domu čp.26 na svahu za kostelem, kde je dosud patrné tvrziště, zastavěné částečně třípatrovým špejcharem státního statku." - Zpráva o tvrzi u čp.26 je jediná zpráva, která se objevuje v početné starší dokumentaci.